Ucho

Uprostřed červencové noci se někdy v padesátých letech dvacátého století vrací z vládní recepce ministrův náměstek Ludvík a jeho manželka Anna. Nemohou najít klíče od vily. Opilá žena je dotčená, že muž zapomněl na jejich desáté výročí sňatku, a snaží se špičkováním vyvolat hádku.

Objeví i další podivné věci. Když Ludvík přeleze branku, Anna zjistí, že je odemčeno. V domě nejde elektrický proud ani telefon, v zahradě se pohybují nějací muži.

Ludvík si připomíná rozhovory na recepci, kde se dozvěděl, že jeho nadřízený ministr byl spolu s jinými zatčen. Muže se zmocňuje hrůza, když si uvědomí, že kritickou zprávu o cihelnách, která byla snad důvodem zatčení, sám pomáhal psát. Začne trhat, splachovat do záchodu a pálit všechny listiny.

Napjatá situace vyvolá mezi manžely strašnou hádku, kdy Anna Ludvíkovi vyčte jeho bezohledný kariérismus. Pak ale u branky zvoní skupina příslušníků StB. Anna přichystá Ludvíkovi věci do vězení.

Tajní ho však nezatknou a Ludvík je z vděčnosti pohostí. Po jejich odchodu manželé poznají, že tajní jen přišli dokončit montáž odposlouchávacího zařízení, kterou jim předčasným příchodem přerušili. Je ráno, manželé uštvaní strachem a vypjatými emocemi, snídají.

Telefon oznámí Ludvíkovi, že je jmenován ministrem.